Spousta lidí nemá peníze

Kdyby to šlo, měl by u nás určitě každý svůj dům. Většinou velký a nádherný. Ale ono to nejde, a tak spousta z nás dům nemá a nikdy ani mít nebude. A nejde to proto, že bychom si zastavěli snad celou svojí republiku, což si nemůžeme dovolit. A taky je problém, že lidi nemají na něco takového peníze. Domy jsou přece drahé, jak všichni víme.

A když dům chceme a nemáme na něj? Někdy si ho někdo z nás zkrátka postaví sám, aby svojí prací ušetřil. Jistě, i tak je to něco, co leze hodně do peněz, ale každá koruna je někdy dobrá. Zejména když není peněz nazbyt. Ale kdo to chce udělat, musí to taky umět. Řemeslníci by se mu prodražili, a tak zkrátka musí umět zedničit, musí se vyznat v tesařině, klempířině, musí umět kopat do země i míchat maltu a beton a kdo ví, co všechno ještě musí zvládat. To není jako když stavěli dům v Kocourkově.

Nejdřív se vykopou základy, na těch se vybuduje základová deska, na ní se vztyčí stěny, na ty se vynese střešní konstrukce, pak se to pokryje střešní krytinou, zasadí se okna a dveře, postaví se vodovod i odpady, vytvoří se elektroinstalace, vymaluje se nebo vytapetuje. A může tu být i spousta dalších činností.

Takže si se stavbou domu vlastními silami jen tak někdo neporadí. Není moc těch, co to umí. A kdo to neumí, ten by se o to raději neměl ani pokoušet, aby mu to nakonec nespadlo na hlavu.

Jelikož spousta z nás nemá takové dovednosti a ani dost peněz, je tedy jasné, že se tahle spousta lidí musí bez svého domu obejít. Je to smůla, ovšem je to tak. A tak spousta z nás nebydlí v domech, ale bytech. Kde to není tak ideální, ale přece jen je to lacinější. I když taky ne o moc, jak kdy a jak kde. Ale hlavní přece je, že všichni někde bydlíme. Ať už máme dům nebo byt, máme své jisté. Máme domov, který potřebujeme. A i když žijeme chudě, třeba se jednou vzmůžeme a budou peníze i na ten vysněný dům.