Politická doba

Možnosti současnosti
Je tomu již mnoho let, co si občan České republiky může svobodně vybírat vládnoucí skupinu lidí ve formě politických stran, nebo jednotlivých kandidátů na pozice parlamentu, senátu, prezidenta, obecního zastupitelství. Každý z nás volí toho, který mu připadá jako nejvhodnější. Když si nemůžeme vybrat, k volbám chodit nemusíme. Dokonce máme možnost založit si vlastní hnutí, stranu, která by fungovala na principu, jaký se nám líbí.
 
Chyba idejí
Bohu žel se však i v dnešním politickém systému opakují ty samé chyby, jako se opakovaly již dříve. Bolí o to více, že každý člověk v devadesátých letech doufal, že se opakovat nebudou. Například v televizi je pořád dokolečka omíláno slovo svoboda, a ukazuje se jím na náš politický život, podobně jako se dříve omílal pořád dokolečka socialismus.
Doufám, že se tak nebude dít do té doby, ve které by se toto slovo a tento pojem zprotivily občanům ČR. Mohlo by tak toto neúprosné upozorňování na tu skutečnost, že nežijeme pod útlakem cizího národa, že si můžeme volit své zastupitele dle svých přání a idejí, že jediná omezující skutečnost, která nám zabraňuje v úplné svobodě, je skutečnost poměrně rozumná, být nakonec fiaskem této doby. Protože naše očekávání od svobodného systému jsou často zklamávána nutností pochopit, že ať již si představujeme skutečnost, kterou se snažíme dosáhnout jako jakkoli ideální, vždy se musíme podřídit skutečnosti samé.
Například se můžeme snažit dosáhnout rovnosti příležitostí, ale ve skutečnosti nám k tomu bude bránit mnoho reálných faktorů jako finance, individuální schopnosti člověka i možnosti společností i společnosti celkově.
 
Kontraproduktivita ideje
A právě toto doufání, že nás spasí nějaká idea, třeba rovnosti nebo svobody, vede k zahořknutí k jakémukoli systému jakékoli doby, a jeho následnou ideovou reformu v podobě různých revolucí. Proto se začíná omrzovat poslouchání televizních zpráv, kde nám je každý den předkládáno, že si máme vážit toho, že žijeme ve svobodné zemi, protože idea svobody samotná je prakticky nedostižná. Vždy totiž budeme otročit alespoň svému žaludku.