Mikuláš, čert a anděl

Také se už těšíte na tiché zacinkání zvonku sněžných saní Mikuláše a jeho dvou pomocníků – čerta a anděla? Někde v dáli a pak docela blízko před domem. V předvečer svátku svatého Mikuláše – 5. prosince přijíždějí s nadílkou pro děti. Některé ji dostanou do punčochy, kterou si zavěsily do okna, jiné přímo u nich doma. Zazvoní zvonek a ve dveřích se objeví Mikuláš s dlouhými bílými vousy, se zlatou berlou v ruce, v bílém plášti a vysoké čepici se zlatým křížem.

Na zádech nese nůši s nadílkou dobrot a ovoce pro ty, které byly celý rok hodné, a s uhlím nebo bramborami pro děti zlobivé. Ty ještě navíc pořádně vystraší chlupatý čert se zahnutými rohy, s jedním kopytem a dlouhým ocasem. Chřastí řetězem a mává velikou metlou, za zády schovává pytel. Vše uklidní krásný anděl v bílých šatech s křídly, na čele se zlatou hvězdičkou. Mikuláš děti vyzve, aby přednesly nějakou říkanku nebo básničku, kterou se naučily. Společně s andělem pak za odměnu rozdávají dětem sáčky s cukrovím, ořechy, bonbóny, jablky, pomeranči, banány. A někdy i malou hračku dostanou. To je potom radosti, nadšení a slibování, že příští rok budou své rodiče poslouchat a budou hodné.

V dřívějších dobách (ještě v 19. století) se podobně slavil svátek svaté Barbory. V předvečer tohoto svátku, tedy 3. prosince, chodily skupinky dívek nebo žen v bílých dlouhých šatech, se závojíčkem přes obličej, se zeleným věnečkem na hlavě od domu k domu. Měly s sebou košík s ovocem a cukrovím pro hodné děti a na ty zlobivé měly metličku. Vždy zazpívaly nebo zahrály příběh o svaté Barboře. Také děti potom přednášely básničku nebo zpívaly písničku. Některým dětem nechávaly Barborky nadílku za oknem na talířku, v sáčku nebo v punčoše, kterou tam rodiče připravili.

Se svátkem svaté Barbory se pojí ještě zvyk pro neprovdané dívky. Po setmění měly uříznout větvičku (barborku) ze staršího stromu třešně, višně, jabloně, švestky nebo zlatého deště a dát si ji doma do vázy. Pokud na Štědrý den vykvetla, měly se do roka vdát.