Proč je chození „za kulturou“ považováno za vyšší zábavu
Pokud se kdokoliv z nás chce jevit jako z vyšší společnosti, případně si tak chce připadat, pak často chodí na kulturní akce, jako jsou divadelní představení nebo galerie, případně čte takzvanou „vyšší“ literaturu, ideálně staré mistry. V nás je totiž značně hluboko zakořeněno, že toto jsou vyšší formy zábavy, a pokud je provozujeme, sami patříme k lepším lidem.
To, že se kultura stala v podstatě záležitostí prestiže, rozhodně není nic nového. Ve skutečnosti to tak v podstatě funguje již od samého počátku civilizací. Mnoho společností na tom bylo dokonce i založeno, kdy například šlechta měla na stadionech či v divadlech lepší místa, než běžní lidé. Proč se ale situace takto vyvinula, když by měla být kultura dostupná všem, alespoň podle toho, co se dnes hlásá?
Důvodů je hned několik. Tím hlavním však je, že kdysi skutečně šlo o záležitost pouze pro vyšší společnost. Původním důvodem zde byly peníze. Prostí lidé zkrátka neměli dost na to, aby mohli takového akce navštěvovat, nebo si kupovat knihy. Až do doby před dvěma staletími byla valná část populace dokonce negramotná. Není tedy divu, že na takovéto akce nemohli chodit.
Postupně, jak se situace vyvíjela, už běžný člověk přestal být tak chudý, a například občasná návštěva divadla nebyla mimo jeho možnosti. V té době si však již šlechta tento typ zábavy přivlastnila, a v podstatě nedovolila nikomu s nižším postavením, aby se jí účastnil.
Dnes je situace samozřejmě jiná, avšak ono přesvědčení, že kultura je pro „lepší lidi“, v nás stále přetrvává, a podle toho se také chováme. Je ostatně důvod, proč například do divadla nosíme své nejlepší šaty, kdežto do kina, což je ve svém základním principu vlastně to samé, nikoliv.
Je pak otázkou, zda je vhodné tento přístup zachovávat, nebo zda by nebylo lepší snažit se vytvořit přesvědčení, že kultura je tu pro všechny. To by k ní s největší pravděpodobností přivedlo mnohem více lidí.